Proč se nebát adopce psích seniorů a proč vám mohou změnit život
Některé situace v útulku se člověku jednoduše vypálí do paměti. Tahle byla jednou z nich. A přiznávám – tehdy jsem to nezvládla. Vždycky se snažím být profesionální, jednat slušně a s klidem, ale tenkrát mi prostě ruply nervy.
Začalo to jako běžná návštěva. Starší pár, který měl zájem adoptovat psa. Pán se okamžitě zakoukal do Puňti, psího seniora. Paní se na něj ale podívala a pronesla větu, kterou slyší každý útulek až příliš často:
„Toho ne, ten je moc starý.“
Chápala jsem to. Ne každý chce domů staršího pejska. Jenže paní tuhle větu zopakovala i u tříletého psa. A nakonec se mě už dost nevrle zeptala, kde máme štěňata. Vysvětlila jsem jí, že momentálně žádná nemáme.
Odpověď? Že je určitě schovávám, stejně jako v útulku, kde byli předtím.
A tady už jsem cítila, jak se ve mně něco začíná stahovat. Pár chodil o holi, měl problém sejít pár schodů – a chtěl štěně velkého plemene, které potřebuje důsledný výcvik, pravidelný pohyb a dost síly na manipulaci. Snažila jsem se trpělivě vysvětlit, že by to pro ně ani pro psa nebyla dobrá volba.
A pak to přišlo. Pán pronesl:
„Víte, já nechci, aby ten pes byl poznamenanej a brzy pošel.“
To byl okamžik, kdy mi jednoduše zrudlo před očima. A než jsem si to uvědomila, hnala jsem oba ven se slovy, na která dneska nejsem hrdá.
Proč to sem píšu?
Protože tehdy jsem byla mladá, nezkušená a viděla věci jen z jedné strany. A protože vím, že jsem mohla jednat lépe. Neměla jsem na ně kontakt, abych se mohla omluvit.
A tak to dělám dnes – tímhle textem.
A rovnou dodávám ještě něco mnohem důležitějšího:
Adopce psích seniorů je jedna z nejkrásnějších, nejvděčnějších a nejpřínosnějších cest, jakou může člověk udělat.
A tady jsou důvody.
Proč dát šanci psímu seniorovi?
1) Povaha bez překvapení
U staršího psa máte jasno. Povaha je ustálená, víte přesně, kdo vám jde domů – žádné překvapení typu „mimino, které vám právě snědlo gauč“.
2) Většinou už něco umí
Senioři často ovládají základní povely, mají hygienické návyky a životní rytmus. Pro začátečníky ideální parťák.
3) Učí se dál – jen jinak
Mýtus „starého psa novým kouskům nenaučíš“?
Blbost.
Starší psi mají obrovskou chuť spolupracovat a učit se, jen je třeba brát ohled na jejich případná omezení.
4) Pomoc od nadací
Mnoho nadačních fondů nabízí podporu adopce psích seniorů (např. programy jako Psí naděje). Jsou připravení pomoci při vyšších veterinárních výdajích – což je obava, která mnoho lidí od adopce odrazuje.
5) Na společný start skvělí
Senioři netrpí pubertálními výlevy, neřeší pozice ve smečce, a nepotřebují denně 20 km běhu.
Chtějí klid, lásku a svůj rytmus.
A člověk si u nich může krásně vyzkoušet, jestli mu život se psem vyhovuje.
6) Ten boží šedý melír
Upřímně? Senioři mají šmrnc. Ten jejich přirozený melír by jim mohla leckterá dáma závidět.
Malá zamyšlení na závěr
Když lidé říkají „starý pes za to nestojí“, uvědomuju si paralelu:
Myslíme si, že malé dítě si zaslouží víc lásky než stará babička?
Láska se neměří věkem. Ani u lidí, ani u zvířat.
Spolky, které se v České republice věnují psím seniorům, možná právě toto je to znamení z vesmíru, že si máte adoptovat psího seniora...
PesWeb - vyhledáte dle věku od 7 let a víc
Jezevčíci v nouzi - mají hodně pejsků v trvalé péči ale také inzerují pejsky do adopce